S úctou ke včelám

Tomáši, jak tě napadlo pořídit si úly?

Můj děda byl včelař, takže jsem prakticky vyrůstal mezi úly. Jako puberťák jsem ke včelaření netíhl, ale když jsem odešel studovat do Brna, zjistil jsem, že mi chybí kontakt s přírodou. Nejjednodušší cestou, jak se s ní znovu spojit, bylo najít vhodný prostor a dovézt si včely do města. Začínal jsem na pronajaté zahradě v Husovicích, později jsem rozestavěl stanoviště na další místa, třeba i na střechy budov. Dnes nabízíme exkurze k úlům a vyrábíme různé včelí produkty.

Jaké to je včelařit ve městě?

Nejdřív jsem se obával toho, jak budou včely reagovat, ale brzy se ukázalo, že jim město nevadí. Spíš naopak! Zahrádkářské kolonie a parky jsou bezpečnější než stanoviště nedaleko polí, která se stříkají chemií. Život ve městě jim navíc poskytuje větší biodiverzitu než venkovská krajina.

Právě klesající biodiverzita představuje zákeřného nepřítele včel, podobně jako boom anglických trávníků, na kterých nestačí vykvést ani sedmikráska. Zemědělská družstva se často zaměřují jen na určité druhy plodin a budují tak monokultury řepky nebo jetele. Ty kvetou jen v určitém období a za pár měsíců přestanou být zdrojem nektaru. Naopak v městských zahrádkách, v parcích a na balkonech si včely najdou potravu od jara do zimy.

Jak moc rozšířené je městské včelaření?

Poměrně dost. Inspiraci jsem hledal na internetu, ve filmech a v knížkách, ale také ve městech, jako je Vídeň, Londýn nebo Sydney. Tam funguje tzv. urban beekeeping o něco déle než u nás. Spoustu nadšenců s jiným přístupem jsem však potkal i v Česku. Hodně jsem se toho dozvěděl ve spolku Šance pro včely, který se snaží dělat osvětu o udržitelném chovu včel. Myslím si, že pro začínajícího včelaře je důležité nevázat se na jediný zdroj, přemýšlet v kontextu svého okolí a stanoviště a zapnout vlastní rozum.

Co ses naučil od dědy?

Děda mi ukázal, že se ke včelám chodí odpočívat, ale jeho přístup ke včelařství nepraktikuju. Uznával totiž intenzivní způsob včelaření, který podle mě není udržitelný. Nejtěžší proto bylo zapomenout to, co mi předával, a naučit se včelařit jinak. Říkáme tomu alternativní včelaření, ale jde o původní a přirozený způsob – včelám nic nediktujeme a ponecháváme jim svobodu.

Co konkrétně to znamená? V čem se liší váš způsob včelaření od intenzivního chovu?

Když se včelaří intenzivně, dělají se v úlech zbytečné zásahy. Například na jaře se včelám předčasně dodává cukr, aby byly dříve aktivní a produkovaly více medu. Na konci sezony, tedy koncem léta, se jim vezmou medné zásoby, které se nahradí řepným cukrem. Včelám tak schází plnohodnotná strava, kterou si sbírají po celý rok, aby přečkaly náročnou zimu.

Z energetického hlediska se cukr podobá medu, jenže ten navíc obsahuje spoustu vitamínů, minerálů a dalších cenných látek, které by včelám chyběly. Proto necháváme včelstva přezimovat na vlastním medu a bereme si z úlů pouze to, co jim přebývá. Včely jsou díky tomu vitálnější a není třeba ani žádných léčebných zásahů.

Léčebných zásahů?

V posledních letech se mezi včelaři diskutuje o nemoci zvané varroáza, na kterou v podstatě neexistuje lék. Může za ni parazit z Asie, který oslabí imunitu včely, a ta potom snáz podléhá různým chorobám. Včelaři se ho snaží vymýtit a stříkají do úlů jed, což by včelám z krátkodobého hlediska nemělo škodit. Dlouhodobě to však není ideální řešení. Paraziti se stávají odolnější a stále se zvyšující dávka jedu přestává dělat včelám dobře.

V intenzivním chovu se cílí na medný výnos, a tak včelaři udržují obrovská včelstva, která jsou však daleko náchylnější. Rozum sice říká, že čím větší, tím silnější, ale když se to vyžene do extrému, zvyšuje se citlivost včel a nemoci se mezi nimi šíří o to rychleji.

Co dalšího oslabuje včely?

Kritické jsou pro ně změny počasí. Příroda teď vrací lidem úder a v důsledku oteplování nepřichází hluboké mrazy, které sloužily jako očista včelstva od nemocí a parazitů. Když mrzne, přestanou včely klást vajíčka a následuje tzv. bezplodové období. Úly se tak zbaví škůdců, kteří se živí právě na plodech. V mírných zimách ale včely plodují dál, protože si myslí, že přichází jaro. Včelstvo si tím pádem neodpočine a ztrácí svoji odolnost. Přesto se domnívám, že tím největším škůdcem ve včelíně bývá samotný včelař.

Proč by včelaři škodili svému včelstvu?

Spousta z nich to dělá nevědomě. Pamatují starou školu a vůbec je nenapadá, že by měli změnit svůj postoj. Často se naopak domnívají, že o včely pečují, jak nejlépe to jde. Jedním z dalších důvodů, proč se včelaří neudržitelně, je extrémně nízká cena medu na trhu. Mezi lidmi přetrvává pocit, že každý druhý děda v Česku má úly, a připadá jim nesmysl platit za med o něco vyšší částku.

Jen málokdo tuší, kolik medu se k nám importuje a kolik ho vyvážíme za hranice, a většina lidí nemá vůbec ponětí, že med patří mezi nejfalšovanější potraviny na světě. Situace nutí včelaře sbírat vyšší objem medu, aby se uživili. Říkám “uživili”, protože zbohatnout včelařením je podle mě nemožné.

Zkoušeli jste to?

Ne, ale pokoušeli jsme se vypočítat reálnou cenu za skleničku medu, do které spadá obalový materiál a etikety, ale také čas strávený mezi úly a práce včelaře. Neustále se musíme vzdělávat, abychom včelám neubližovali, a to nejde jinak než pozorováním. Nejvíc toho pochopíš, když sleduješ jejich tanec okolo česna a vnímáš vůni úlu. Tenhle čas ovšem nejde zapsat do tabulek a mám pocit, že kdybychom šli po výdělku, už bychom se včelám nemohli věnovat tak, jak si zaslouží.

Přál bych si, aby lidé porozuměli tomu, že med není pouhá surovina. Je to dar a zároveň výsledek řemesla. Včelaření ale neznamená jen získávání medu – to je bonus navíc. Včelař se v prvé řadě stará o přírodu. Včely totiž opylují stromy a rostliny a významně se tak podílí na úrodě. Když se v EU rozhodli spočítat jejich hodnotu, dostali se na bilióny euro. Ve skutečnosti se přínos včel nedá vyčíslit, a proto stojí za to včelařit tak, aby dál tvořily nedílnou součást přírody a pomáhaly člověku přežít.

Co dalšího bys změnil ve včelařství?

Bylo by skvělé, kdyby se u nás ke včelaření přistupovalo více holisticky, stejně jako v Rumunsku, ve Slovinsku nebo na Ukrajině, kde je běžná tzv. apituristika nebo apiterapie. V rámci té se lidé chodí koukat na včely a sedí poblíž úlů, čerpají energii a dýchají úlový vzduch, který má prokazatelně blahodárné účinky na naše zdraví. Ze včelařství se tak stává komplexní zážitek. Lidé nahlédnou do života včel a přiblíží se jim natolik, že si uvědomí jejich význam pro společnost a respektují i férovou cenu za včelí produkty.

Co všechno z medu připravujete vy?

Kromě čistého medu děláme ochucené varianty, třeba s chili papričkami, které se v medu macerují několik týdnů až měsíců. Nakládáme do něj i další suroviny jako například kakaové boby z brněnské čokoládovny Ajala, maliny, různé oříšky, ale také česnek nebo sůl, která vyzdvihne charakteristikou sladkost medu. Úspěch slaví naše medovina, kterou jsme po několika experimentech začali kvasit jen z vody a medu při pokojové teplotě.

U lidí je oblíbený plástečkový med, který se dá sníst i s pláství, se zbytky pylu a s panenským voskem. Do sortimentu jsme však zařadili také propolisovou tinkturu a voskové svíčky, protože chceme lidem ukázat, co všechno nám včelky darují.

Jak včelám můžeme oplatit jejich práci?

Dejte si na balkon kytku a nesekejte trávníky. To úplně stačí!

Co tě fascinuje na včelách?

To, jak jsou maličké, a přitom geniální. Mají přesný řád a systém, který jim člověk může jen závidět. Mohli bychom se toho od nich spoustu naučit. Třeba už jen to, jak silný celek vytváří – jedna včela v zimě umrzne, zatímco když je jich 10 000, zahřejí se navzájem a přežijí i těžké období. V komunitě je zkrátka síla.

Včelaříme:

Tomáše zavedly do Brna návštěvy babičky, na které navázalo studium a práce elektroinženýra, Lucka dříve pořádala festivaly, dělala provozní klubu a letního kina na Špilberku a nedávno nastoupila na rodičovskou dovolenou. Hlavní základnu Včelaříme navštívíte v zahrádkářské kolonii v Husovicích, další úly objevíte na střeše budovy Masné burzy a na Žlutém kopci v Masarykově čtvrti.

Tomášovo včelaření tvoří také součást projektu Zachraňte včely, v rámci kterého se stará o dalších dvanáct stanovišť po celém Brně. Jednoho takového si všimnete hned u zastávky Podnikatelská v Technologickém parku.